Athény — pád města a konec peloponéské války

Pohled na úsek Dlouhých zdí (Makra Teiche) mezi Athénami a přístavem Peiraieus, jaro 404 př. n. l. Hrubě tesané kamenné kvádry padají z koruny hradby k zemi, prach se zvedá nad sutí. Skupiny spartských hoplítů v bronzových přilbách s rudým chocholem (lófos), kulatých štítech s písmenem lambda (Λ — Lakedaimón), lněných linothorax kyrysech, krátkých rudých chlamydech, s krátkými xifos meči u boku. Athénští občané v jednoduchých nebarvených chitónech a himatiích stojí v němém zástupu, někteří se zakrytými tvářemi; ženy v dlouhých peplos a šátcích. Dvě hudebnice (auletrides) v dlouhých chitónech hrají na auly — dvojité dechové nástroje z třtiny — protože Xenofón v Helléniku píše, že právě za zvuku auletek hradby padaly. V dáli na východě skalnatá Akropolis s ještě stojícím Parthenonem dokončeným před padesáti lety, propylaja, Erechtheion. Kolem skály olivové háje, terénem prochází stará kočárová cesta. Jasné jarní řecké slunce, modré nebe, suché kopce v pozadí. Žádné moderní prvky: žádné lešení s ocelí, žádné křesťanské nebo římské budovy, žádné neoklasicistní dostavby 19. století, jen klasické řecké pozdně 5. století př. n. l.